Kodaň anektována Českem – podle Hollywoodu

Film Princ & já 2 jsem zhlédnul pouze napůl oka, a to jen proto, že se na něj díval zbytek rodiny a já seděl u počítače ve stejné místnosti. Jedničku jsem viděl, to byl ještě celkem průměrný film tohoto žánru. Dal se zhlédnout, ale od dvojky bych jinak utekl velmi brzy (podle zdrojů jde navíc jen o TV/video film).

Začalo to už druhým záběrem, první mi nic neříkal, ale v druhý jako bych viděl některý z pražských mostů. Pak jsem si ale už byl jist, když jsem zahlédl Pražský hrad, patrně z Dvořákova nábřeží (mezi Štefánikovým a Čechovým mostem). Šlo o netypický úhelu, ale pro českého diváka snad lehce poznatelný, a to i díky Strakově akademii ve spodní části záběru. Následovaly záběry na Rudolfinum, Stavovské divadlo a Mánes. To už se začal odvíjet i děj filmu a diváci mohli spatřit královskou limuzínu s pražskou poznávací značkou formátu 4A0 333 (možná přesně tuto), kde chybějící poslední číslice byla viditelně zakrytá bílou páskou nebo papírem.

Film byl zjevně točen pouze v České republice, kromě Prahy prý také například v Dobříši a Příbrami (nejsem si jist, kde ve skutečnosti stojí filmová “kodaňská katedrála”). Takže v kodaňských ulicích byly běžně obchody jako Řeznictví nebo Oděvy. Tyto nápisy se však většinou mihly jen krátce, větší trapas byl, když studenti s hlavní hrdinkou Paige vycházeli z kodaňské univerzity a při detailním záběru na vchod byl krásně vidět český státní znak vedle dveří.

Je trochu smutné, že se vykašlali alespoň na lepší zamaskování, když se film odehrává v Dánsku, a nikoliv ve fiktivním královstvíčku jako v jiných romantických komediích (Deník princezny apod.)

Nicméně fakt, že už nejde o film určený do kin a že byli vyměněni někteří herci, naznačuje, že se od něj nic nedá očekávat. A pokud snad ano, o svá očekávání přijdete už v první minutě, kdy Paige vejde do místnosti údajně plné evropských modrásků, kteří jsou nechutně počítačoví, a navíc létají poklidně ve stylu tropických motýlů. Přitom evropští motýli v uzavřené místnosti letí ke světlu, a u skla nebo lustru se začnou mlátit, jak jsem byl poučen už dávno v jednom motýlím domě.

Tento článek neměl být recenzí, ale i tak vás nabádám, abyste neztráceli svůj čas u tohoto filmu. Příběh je klasické klišé a spíš než humorné scény najdete jen ty trapné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *