Chcete si odpočinout od lidí? Jeďte do Františkových Lázní… S takovou nadsázkou chci poukázat na to, že se naše lázeňská města vylidňují a lázeňských hostů i turistů ubývá. U Františkových Lázní je to hodně vidět, ale platí to i pro Mariánské Lázně a nejspíš pro spoustu dalších lázeňských míst v České republice.
Když navštívíte Františkovy Lázně, tak můžete být snadno okouzleni upravenou promenádou v ulici Národní, kolonádami a lázeňskými domy v okolí. Ale postupně si uvědomíte, že mnoho domů třeba i desítky let chátrá a jsou prázdné. Ať už jde o hotely, nebo historické vilové domy okolo parků, či některé altány pramenů. Občas nějaká budova prochází rekonstrukcí, ale nic to nemění na tom, že je tu mnoho nevyužívaných domů.
Když se projdete v době oběda nebo večeře kolem nejrůznějších restaurací, také uvidíte, že málokde je plněji, často je tu naopak poloprázdno. A to konkurenci nesvědčí, je docela kumšt najíst se ve Františkových Lázních tak, aby samotný hlavní chod s masem byl pod 140 Kč, pokud pominu nějaký malý podnik s kebabem či bistro.
Obchodů tu také není mnoho. Vzpomínám si, jak na konci 90. let bylo přímo na kolonádě knihkupectví, kde se vedle průvodců, map a běžné beletrie dokonce prodávaly tehdy populárnější “gamebooky” edice Fighting Fantasy (autoři Ian Livingstone a Steve Jackson). Dneska je tam prodejna zájezdů do různých lázní nebo třeba do Prahy… Samozřejmě, že dnešní obchod na kolonádu patří víc, nemám potřebu si zrovna v centru lázní kupovat třeba Ženu s drakem nebo ságu Mycelium, ale v celých Františkových Lázních si dneska nekoupíte žádnou knížku, jen nějakého toho průvodce v turistickém informačním centru nebo muzeu. Dokonce i sehnat noviny bude náročnější úkol. Chápu, že běžné zboží si místní (kterých je oficiálně jen kolem 5,5 tisíce) koupí online nebo sotva deset kilometr daleko v Chebu, i proto zde najdete jen samoobsluhu s omezenou otevírací dobou, Lidl supermarket a pak nějaké ty maličké večerky tu a tam. Pořád tu je ještě ale nějaké řeznictví nebo ovoce a zelenina, papírnictví… Ale je toho málo. O to zvláštnější je, že i obchodů zaměřených na turisty nebo lázeňské hosty, a to i ty z Německa či naopak z východu, je tu málo.
Jedním důvodem jistě je úbytek druhů zboží, které lze návštěvníkům prodat. Kdo by dneska kupoval kinofilm, pohledy, mapy… Na vše nám stačí mobilní telefon, maximálně bychom si někdy mohli potřebovat dokoupit paměťovou kartu, ale to nebude moc časté.
Dále je tu na vině hlavně ten úbytek návštěvníků. Já tak doufám, že i lázeňská města najdou, čím přilákat také turisty, a nejen zájemce o wellness a lázeňské pobyty. Příležitosti tu určitě jsou. Zatímco Karlovy Vary mají Mezinárodní filmový festival a Becherovku (a samozřejmě i další lákadla), Františkovy Lázně žádný specifický proslavený produkt nemají. Asi těžko můžeme očekávat, že si v brzké době najdou své Capri Watch, které si musí koupit každý návštěvník ostrova Capri, pokud chce být in. Oplatky nebo pohárky na léčivé prameny se tu už dávno prodávají. Takže je třeba hledat, jakou událost by město mohlo hostit (například jsme tu potkali letos Mezinárodní festival kresleného humoru, ale určitě jich bude víc).
A pak je tu možnost nabízet návštěvníkům všelijaké zážitky. Motorový vláček jezdící kolem města (a bohužel smrdící zplodinami) tu už je, ale co třeba svezení koňským povozem jako v Mariánských Lázních? Jsou tu roviny, takže by to pro koně nebylo náročné. Nebo třeba u zámku Lednice na jihu Moravy soupeří o přízeň a dobrovolné vstupné na svoji šou dvě skupiny sokolníků. Tady ani jedna, přitom potřebné zeleně je tu dost. Živé koncerty v létě aspoň týdně na kolonádě najdete, ale možná by šlo nalákat i na další aktivity. Nevím, nakolik třeba místní divadlo zve hosty z jiných divadel. Někteří známější herci nebo úspěšné hry by také mohly přilákat návštěvníky z okolí.
Chce to fantazii, aktivitu v oslovování existujících organizací a pořadatelů akcí, a také najít nějaké ty nadšené podnikatele, kteří by se pustili i do nových dobrodružství. Já třeba sním o tom, že jednou se někomu povede v dnešním boomu elektromobilů vytvořit elektrickou repliku nějakého veterána z meziválečného období. Takové auto by neznečišťovalo prostředí a mohlo by tiše a pomalu vozit hosty i s výkladem po parcích a městě podobně jako nyní smrdící “vláček” nebo ti chybějící koně hlasitě klapající podkovami. Však o takové bezemisní veterány by mělo zájem asi mnoho hotelů a měst i po světě. Ale je mi jasné, že projít všemi schvalovacími procesy, aby takové vozidlo mohlo na ulici, nebude lehké, takže to chce zázemí větší firmy a odvážného podnikatele.
My drobní spotřebitelé můžeme akorát všem s plnou pusou od oplatek říct, jak se nám ve Františkových či jiných lázních líbilo, a jak se sem chceme brzy vrátit, abychom zase ochutnali ty více či méně (ne)chutné prameny. Já sám se vracím průměrně jednou za pět let aspoň na pár dní.
Takže někdy na kolonádě na shledanou!
